Muž, kterého jsem si zakázala milovat

22. ledna 2015 v 15:49 | L♥vely g!rl |  Top secret diary ♥

Už dlhú dobu som sa s vami chcela podeliť o svoj príbeh, ale nikdy som nejak nevedela začať. Nevedela som, z ktorej strany sa do toho pustiť. Našťastie mi Téma týdne vnukla nápad...

Stretla som sa s ním v lete 2014. Akurát som brigádovala ako Door to door junior predajca, takže o zábavu a stresy som mala na celé dni postarané. Doteraz nerozumiem tomu, ako sa mu podarilo prevedčiť ma, aby som išla s ním von. Bol (a stále je!) bláznivý, pojašený, originály, citlivý, starostlivý, nevzdáva sa.... a o 12 rokov starší....

Vždy, keď sme sa stretli bol na mňa dobrý a milý. Navyše romantický óóóó. Takého muža ako on som ešte nikdy nestretla. Veľmi mi imponoval a pomaličky sa vkrádal do mojho srdca. Cestoval by polhodinu do iného mesta, len aby ma večer po práci zaviezol domov. Kvoli 15-30 minútam so mnou. Raz mi dokonca doniesol výýýbornú večeru, keď som zistila, že moj chleba je plesnivý a mala som veľký hlad (som taký jeho hladoško).

Bohužiaľ..pocity šťastia s ním striedal smútok keď som bola bez neho. Nieže by mi tak veľmi chýbal. Ale vtedy som mala čas a priestor na premýšľanie. Nevedela som, čo si myslieť, čo robiť. Nechcela som, aby sme spolu chodili. Je predsa o toľko starší! Zakázala som si milovať ho. Aj jemu som všetko zakazovala. Dotýkať sa ma, pozerať sa mi uprene do očí (tak ako to robíte so svojim miláčikom). Odmietala som všetky jeho lichotky a odstrkovala ho, keď sa ma snažil pobozkať. (Zakazovala som mu chodiť po mňa do práce každý deň, veď s kamarátom sa nemusíme vidieť tak často! A navyše mi to pripadalo ako zneužívanie, keď ma vždy odviezol domov. A keďže každý deň sme pracovali inde a pracovné hodiny sa tiež každým dňom líšili, nikdy nevedel, kedy má prísť. Raz sme pracovali v jednom meste. Mala som zlú náladu, bola som smutná a vobec sa mi v práci nedarilo. Napísal mi, že už sa obliekol a ide po mňa. Do mesta, ktoré bolo minimálne hodinu cesty. Na to som mu rázne odpísala, nech sa neopováži a zostane doma. Neodpísal... Asi mal niečo iné na práci, myslela som si. Večer, keď sme išli domov, hovorila som o tom svojej kamoške-kolegyni. Upozornila ma na to, že mu mám pre istotu zavolať a opýtať sa ho kde je, lebo že podľa nej neodpísal kvoli tomu, že šoféruje. Poslúchla som ju...a na moj veru, naozaj už bol na ceste a dokonca skoro v meste. Hnevala som sa, že ma nepočúvol a je taký tvrdohlavý....ale páčilo sa mi to. Ešte nikto pre mňa takú vec neurobil, cítila som sa ako princezná z rozprávky.)

Veľmi som sa tým trápila. Veď má už 31 preboha! Mal by si založiť rodinu, mať deti. Nie sa poflakovať po vonku s 19ročnou žubrienkou a mátať jej hlavu. Rozmýšľala som nad tým, aké by to bolo, keby som mu presdalen dala šancu. Chodili by sme spolu. Možno by sme to spolu vydržali a chceli sa zobrať, založiť rodinu...Lenže ja chcem deti až keď doštudujem VŠ....vtedy bude mať už 37 rokov. Nehovoriac o tom, že nechcem otehotniet určite hneď po škole. Takže povedzme bude mať 39? Čo keď sa zmenia plány, niečo nevíde...bude vyše 40 ročným otcom? Bude sa v tomto "pokročilom veku" vládať o mňa starať keď budem tehotná? Bude zvládať moje nálady? Pomáhať mi? Bude schopný sa potom starať o dieťa? Behať za ním? Zdvíhať ho? Spať v noci málo hodín? Mať na krku nervóznu manželku? A aj ak to zvládne...keď jeho deti budú mať 10 rokov, on bude mať 50....v 20tke, keď budú študovať a potrebovať množstvo peňazí od rodičov, on sa bude pomaly pripravovať na dochodok. Nie...tak to nepojde. Našťastie som o 2 mesiace odchádzala na univerzitu..do iného mesta, dokonca iného štátu. To riešilo problém. Spolu chodiť nebudeme, všetko zakážem tebe aj sebe a potom na seba zabudneme.


Bolo už veľa hodín. Ležala som v obývačke na gauči a písala si s ním, chcela som už íst spať, zajtra ideme predsa do práce. Ale...znel veľmi smutne. Opýtala som sa ho, čo sa deje. Vysvitlo, že mu napísala jeho ex priateľka a chcela sa s ním dať dokopy. A on nevedel, čo má robiť.... pretože s ňou sa rozišiel už veľakrát a neveril, že ten vzťah by mohol prosperovať. A navyše ľúbil mňa. Chcel mňa. Lenže so mnou byť nemohol... A ako to už býva, ja som ho stratiť nechcela... Odišiel by z mojho života, keby žačal s ňou znovu chodiť. Ten večer bol ťažký, nevedeli sme čo robiť, plakala som.

Vedela som, ako to dopadne. Začne s ňou chodiť a ja prídem o filmového muža. Aj keď som ho mala veľmi rada, zostávala som rozumná. Až pokým....mi nepovedal, že by išiel so mnou do Prahy. Že jeho práca je aj tak na hovno a potrebuje sa posunúť ďalej..so mnou... že pojde, ak mu dám šancu. Tu ostával náš osud na jednom rozhodnutí. Na mojom rozhodnutí... Bola som vyčerpaná, fyzicky aj psychicky. Išli sme spať.

Na druhý deň som o tom povedala mame. Vedela, že sa s ním stretávam a že je strarší. Veľmi ju ľúbim. Určite je nejakou magickou bytosťou, lebo vždy vie čo robiť. Vzhlidam k nej a preto som sa nebála jej o tom, čo ma trápi povedať. Na jej odpoveď nezabudnem "Ak ho máš rada, daj mu šancu. Netráp sa deťmi a tým, že je starý, Aj tak spolu možno neskončíte...No ak to s tebou vydrží tých 6 rokov, kým dokončíš školu, bude ti pripadať prirodzené mať s ním deti."


Počúvla som ju...dala som mu šancu. Chodíme spolu už šiesty mesiac a stále je taký skvelý. Na myšlienky typu "je starší" nemyslím. Ľúbi ma, stará sa mňa, podporuje ma, pomáha mi so školou.... A ja sa mu snažím dať všetko čo viem.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Egoped | E-mail | Web | 22. ledna 2015 v 16:24 | Reagovat

Ještě aby nebyl po šesti mšsících pořád tak skvělý :) Nikdy jsem moc nerozumněl tomu, že se někdo kouká tak daleko do budoucna a řeší už na začátku vztahu, jestli to má nějaký smysl kvůli dětem atd.

Neřeknu, když je žena na prahu 30ky a už ji ten bio tlak mačká opravdu silně. Ale takhle mladá? *Mávnutí rukou* chlapů ještě potkáš a rozejdeš :) Ne že bych ti nepřál toho aktuálního..

2 M. | Web | 22. ledna 2015 v 16:33 | Reagovat

Ja mám tiež 19, mám 22 ročného priateľa. Musím povedať, že ja osobne si to asi neviem predstaviť, chodiť o tak dosť rokov starším mužom. Ale si dospelá, je to tvoje rozhodnutie, tvoja mama ti povedala pravdu, že možno spolu ani neskončíte, takže takéto myšlienky nie sú teraz reálne, ale je dobré myslieť aj na budúcnosť.
Ale opísala si ho ako skvelého muža, ktorý vie ako sa má o partnerku postarať, predsa len, vzhľadom k svojmu veku by už mal čo to vedieť. Takže ja vám prajem len veľa veľa lásky a nech sa vám darí. :)

3 L♥vely Girl | Web | 22. ledna 2015 v 19:02 | Reagovat

[1]: Tak děti s ním zatím neplánuji, ale stejně...Každý můj partner je potenciálním manželem a otcem mích dětí :D A to já nebudu chodit jen tak s někým, nad vším vždycky přemýšlím.

[2]: Ja som si to tiež nevedela predstaviť, ale správaním aj vzhľadom posobí mlado a asi aj moja prítomnosť ho trochu omladzuje :D ďakujem, aj vám prajem veľa lásky

4 Lotte | Web | 22. ledna 2015 v 21:23 | Reagovat

Ten vek je v pohode.. muj otec ma 54 roku a matka 42.. bratrovi je 6, tedy kdyz je tatovi 54, je jemu sest, kdyz byla mamka tehotna, tak bylo otci 48.. a byl velmi velmi dobra opora. :)

5 Jess | Web | 23. ledna 2015 v 10:22 | Reagovat

Také mám staršího, je mu 32 a mně 24, což už tedy není takový rozdíl, ale pořád je to rozdíl. Školu budu mít za chvilku vychozenou (jako že vysokou), chodím do práce, takže peníze mám vydělané relativně dobře, nebudu se bránit dětem, ale rozhodně to nijak neplánujem.
Udělala jsi dobře, že jsi mu dala šanci, však když tě má tak rád, že tě tak dlouho pokoušel uhánět, to něco znamená! Je neodbytný a jde si za tím, co chce, to by mi taky imponovalo! A když je na tebe hodný, váží si tě... co víc si můžeš přát? :-)

6 L♥vely g!rl | Web | 23. ledna 2015 v 12:03 | Reagovat

[4]: Ty jo....tak to měl syna v "hodně pokročilém" věku. Doufám, že až tak pozdě to nebude :P Ale děkuji ti za komentář, je super vidět, že to jde i pozdějc :) Asi hodně záleží i od člověka.

[5]: Jess máš pravdu, je to moje zlatíčko a jsem ráda, že jsem mu tu šanci dala. Ale také kdyby moji rodiče byli jiní, možná by to nešlo. Kamarádka má strašně zastaralí rodiče, chodí s jednim klukem už 5 let a oni ji ho pořád zakazujou a nevím co ještě. Ti moji se s ním, i jeho věkem vyspořádali moc dobře :)

7 wandering-ranger | 23. ledna 2015 v 14:16 | Reagovat

Je pěkné, že jsi mu dala šanci a doufám, že za ni stojí a stát bude. Podle tvého popisu se zdá moc sympatický. Věk podle mě nemá na nic vliv, otec mé spolužačky byl téměř o dvacet let starší, než její matka a co vím, manželství jim drží už pěkných pár let. :)
Přeji hodně štěstí do budoucna!

8 sarush ef | Web | 23. ledna 2015 v 15:49 | Reagovat

Opravdu si myslím, že jsi udělala dobře. Rozdíl tu je, ale znám mnohem horší. A pokud se chová tak, jak se chová, tak je to minimálně dobrej začátek. Hodně štěstí, skvělej článek :)

9 L♥vely g!rl | Web | 23. ledna 2015 v 16:10 | Reagovat

[7]: Věk může mít vliv na hodně věcí...třebaže umře mnohem dřív, hlavně když se muži dožívají méně než ženy. Ale zatím mi to připadá, že on je zdravější a má pevnější kořínek :D Děkuji ti za přání :)

[8]: Jak mnohem horší? Tobě taki děkujeme :)

10 Malá-Dáma | Web | 24. ledna 2015 v 16:51 | Reagovat

No toto je pekný príbeh a dobre, že si počúvla na maminu, má naozaj pravdu. Buď to dovtedy spolu vydržíte alebo naopak. :)

11 Snapeova | Web | 3. února 2015 v 12:01 | Reagovat

Je to krasne a udelalas dobre. Mozna si ziskala chlapa na cely zivot a mozna jen na rok, ale i kdyby, tak ten napriklad rok bude plny krasnych vzpominek, ktere stoji za to mit. Vzdy stoji za to prozit neco opravdu krasneho.

12 Nettie | E-mail | Web | 3. února 2015 v 12:05 | Reagovat

Jáj, tohle se děje i ve skutečném životě? Zlatko, jste jak z nějaké romantické knížky a já vám to moc přeju.
Co se týče toho věku, myslím, že je to ještě v pohodě. Mojí kamarádky sestra (19) chodila dva roky s chlapem nad čtyřicet let (myslím, že čtyřicet pět?). A to už je potom malinko kontroverzní (zvlášť, když vypadal na sedmdesát :D) A pokud jde o děti, nevlastnímu tátovi bylo čtyřicet, když mamka otěhotněla se sestrou a čtyřicet tři, když s bratrem. A myslím, že neměl o nic větší problémy než mladí tatínci plní života :)) :*

13 Catherine | Web | 3. února 2015 v 12:23 | Reagovat

Pěkné pěkné)) rozhodla jsi se určitě dobře.. mě osobně starší muži hrozně přitahují) je mi 18 a nedělal by mi problém být s chlapem ve věku mého táty))

14 Marillee | E-mail | Web | 3. února 2015 v 12:30 | Reagovat

V 60 se bude připravovat na důchod - při týhle větě se ve mně ozval přirozený rejpal a říkám ti, v 60 letech bude dělat leccos, jen se nebude připravovat na důchod, protože ten bude sakra daleko. :D

Ale zpátky k tématu. Pokud vám to šlape, tak bych se toho vůbec nebála. Netrap se budoucností, užívej si každou chvíli z přítomnosti. :) Ono se to nějak vyvrbí, uvidíš. ;-)

15 Janča | E-mail | Web | 3. února 2015 v 13:29 | Reagovat

Oni jsou někdy ti starší lepší, protože alespoň vědí, co chtějí, jak to chtějí a mají hromadu zkušeností. A taky práci a peníze, což ti určitě na vysoké pomůže. Díky tomu, že je starší, tak se může přestěhovat s tebou a ty ho budeš mít jako oporu pořád u sebe. Kdyby mu bylo jako tobě, nejspíš by zůstal hezky doma a ty by ses akorát trápila, že spolu nemůžete být. Takže jsem fakt ráda, že jsi mu dala šanci. :)

16 *Shock | Web | 3. února 2015 v 14:15 | Reagovat

Páni! To je úžasný, s úsměvem jsem to dočetla.. moc ti to přeju, ať to vydrží co nejdéle <3

17 fakynn | E-mail | Web | 3. února 2015 v 14:15 | Reagovat

Málem jsi mě rozplakala, je to krásné. :)
Opravdu vám moc přeji, aby vám to vydrželo, abyste byli stále šťastní a zamilovaný, jako teď, i když to bude i za několik let. :)

18 *Shock | Web | 3. února 2015 v 14:16 | Reagovat

[16]:: A na věk se nikdy nekoukej, jde o to jaký je člověk v srdci a né kolik mu je. Chápu , že otázky co se může ve vašem vztahu stát budou.. ale na to nemysli, hlavně buď šťastná :)

19 Pražský poděs | E-mail | Web | 3. února 2015 v 16:23 | Reagovat

Pfff, jenom 12 let :D To mě se teda děly horší (nebo lepší?) věci...

20 blackmermaid | Web | 3. února 2015 v 17:19 | Reagovat

to je krásné...moc vám to přeju at to dlouho vydrží!:) a uplne jsem to prozivala jak jsem to cetla, hezky napsane:)

21 blackmermaid | Web | 3. února 2015 v 17:22 | Reagovat

PS: je mi 17 a vždycky jsem přemýšlela o budoucnosti, hlavně o budoucnosti..a nasla jsem kluka/muže (je to zatim 18ročny zajic:D) ktereho bych chtela jako manzela a otce mych detí...neumím si predstavit ze bych nad tímhle v každém vztahu nepřemýšlela o_O

22 userka | E-mail | Web | 3. února 2015 v 17:45 | Reagovat

[1]:
[3]: ... přesně. To jsme my ženy, že o všem uvažujeme a všechno řešíme.

Vůbec nechápu, jak jsi jenom mohla přemýšlet nad tím, že se vzdáš někoho, koho miluješ, jenom kvůli věku. Jakoby snad láska nebyla vzácnost. Vždyť on v padesáti nebude chromej! On to dítě uzvedne líp než ty, to se vsadím :D A v šedesáti bude mít do důchodu ještě sakra daleko!

23 Znovuzrozená | E-mail | Web | 3. února 2015 v 18:42 | Reagovat

Zajímavý článek :-) .  Chtěla jsem se tě ale hlavně zeptat, jak jsi udělala tu grafiku u těch rubrik... Předem díky za odpověď :-) .

24 Proby | Web | 3. února 2015 v 19:00 | Reagovat

To je krásné... :) A hezký článek... Navíc ti moc závidím maminku... Ta moje mě od všeho odrazuje a linkuje si mojí budoucnost tak, jak ona neměla...

25 Any | 3. února 2015 v 19:31 | Reagovat

Když jsem četla upoutávku na blogu ("..popisuje vztah se starším mužem"), čekala jsem, že bude opravdu o hodně starší.. Ale 12 let mi nepřijde tak zlé - záleží na věku a vyspělosti obou partnerů. Taky jsem měla přítele staršího skoro o 12 let. Nakonec nám to nevyšlo, ale měli jsme se opravdu rádi a my ani okolí jsme ten rozdíl nějak nevnímali...

26 BarbaraJane | Web | 3. února 2015 v 20:14 | Reagovat

Naši jsou od sebe o deset let a tři ze tří jejich dětí mohou potvrdit, že z toho nemají žádnou újmu. :D

27 Angie | Web | 3. února 2015 v 20:21 | Reagovat

31? Tak to je ještě tak mááálo :D Dokonce myslím, že třeba mně by to úplně vyhovovalo, rozdíl deset let v mém případě. A nemysli si, to, že je někomu 40 neznamená, že neuzvedne dítě a je z něj pomalu dědeček. Stačí mi podívat se třeba na mého taťku. Ten bude mít letos 47 a byť ho něco zabolí, tak cvičí takřka každý den a je ve skvělé kondici. Je to o tom chtít a snažit se. Doteď si pamatuji, jak na internetu psali článek o nějaké devadesátileté dámě, co denně cvičí, jógu, hrazdu, prostě pořád něco. Takže věk by neřešila.

A jsem ráda, že jsi to zkusila. Kdyby ne, o hodně bys podle všeho přišla, dneska už je takových úžasných asi málo.

28 Šárka | Web | 3. února 2015 v 20:44 | Reagovat

Mám o 14 let staršího přítele, letos mu bude 40, jsme spolu 3 roky a když mě požádá o ruku, řeknu ano :) tedy až mě požádá, protože už shání prstýnek :-P

29 blaueblume | Web | 3. února 2015 v 20:45 | Reagovat

Wow! Krásný příběh! Přeji Ti, aby vám to vydrželo :) a to, že je věkový rodíl 12 let? No a? Myslím si, že to není tak moc, proč by ve 40ti nemohl mít dítě? :)
A navíc, mohu mluvit z toho, co vím, dědeček s babičkou jsou od sebe 11 let.. Poznali se mladí - respektive babička byla mladá, děda o něco starší :D a byli spolu do konce života (babička bohužel zemřela).
Láska není o věku, ale o lidech :). A když někoho opravdu miluješ, věk neřešíš :), ostatně sama jsi psala, že na ten rozdíl už nemyslíš.
Tak hodně štěstí, vám oběma! :)

30 Ivana | E-mail | Web | 3. února 2015 v 21:25 | Reagovat

Máš štěstí, že máš člověka, se kterým se máte rádi. Byla by obrovská škoda zahodit krásný vztah jen kvůli věkovému rozdílu. A ten mi nepřipadá tak velký.
Když si člověk na ten rozdíl zvykne, tak už mu to ani nepřipadá zvláštní.

31 crookedyoung | 3. února 2015 v 22:26 | Reagovat

úplně vím, jak na tom jsi. zažila jsem podobnou věc, jen jsem mu šanci nedala, nesměla jsem, i když jsme oba moc chtěli. přeju ti to, snad vám to vyjde

32 yellow | 4. února 2015 v 8:14 | Reagovat

Já mám známého, který si pořídil dítě v 54 letech a neřekla bych, že má nějaký problém se o něj starat, zvednout ho a podobně. Otázka je, jak na tom bude za dvacet let, ale teď musím upřímně říct, že je v 56 letech v mnohem lepší kondici než můj bývalý přítel ve 30 a ten na tom taky nebyl nijak zle - prostě normální třicetiletý chlap.

33 L♥vely Girl | Web | 4. února 2015 v 12:46 | Reagovat

Úplně všem vám děkuji za komentáře, trvalo by dlouho odpovědět na všechny. Četla jsem si je moc ráda a musím se přiznat, na konci jsem byla docela dojatá :D Přítel vás zdraví a je na mě hrdý :P Díky ještě jednou :)

34 kalamity jane | 4. února 2015 v 18:40 | Reagovat

Ahoj přečetla jsem si tvůj článěk a musím říct že mám též jednu zkušennost, ale nic velkýho. Pro mě bylo asi největší překážkou že když on byl starší tak měl už takové vyspělejší názory a celkově jsem si oproti němu připadala jako dítě. Necítíš se tak někdy? A pozoruješ nějaké překážky ve vztahu ve smyslu vyspělosti?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.